duj

(autor: casa.de.locos)

divokým steskem vzdouvají se vody
vlny se vrhají na pobřeží
příboj ubožáků objímající zemi
měsíční světlo po hřívách bílých běží
oblaka hlasy pohanských bohů hřmí
po rozbouřeném temnomodrém poli
se pluky světlonošů ženou
oděné bouří, hněvem, mořskou pěnou
dobývat život železem a solí
šik za šikem na bílých skalách zmírá
krev mizí v křišťálové tříšti
zdali je žene strach či slepá víra
to neví vyvrženec na skalisku, váhá
a hukot sebevrahů vábí sebevraha
pojď s námi bratře,
svoboda není až tak drahá
na chvíli lituj, vzepři se
v poslední marné křeči
a spočiň pod hladinou, kde králové klečí
před námořníky, kteří hynou
a roky plynou, běží
jako plané řeči, které vedou kněží