(autorka: Lenča)
Miluji, tedy existuji
Žiji,
však jen když miluji,
tak žádné své lásce neřeknu:
„Lituji...
Lituji, že tě v srdci mám,
i když vím,
že se nedočkám
tvého naplnění.
Když on tě necítí,
konec to není.
Já tě stále
v srdci nosím,
jenom o tvou
spásu prosím,
bys mi dala
svojí přítomností
pocit krásy,
nevinnosti.
Miluji,
toť má existence,
a přestože zbyly mi
jen vzpomínek věnce,
neodháním
onen božský cit.
Vždyť i bez tohoto muže
mohu v sobě stále mít
něžné, krásné, jemné růže,
k nimž patří též ostré trny.
Obrovské i menší vlny
valí se mořem života.
Láska je celý svět.
Vždycky se zamotá.