(autor: Miro Sparkus)
Schází mi
Schází mi
Tvé něžné pohlazení
tvé doteky plné něhy,
vášně.
Tvé polibky z lásky
tvůj zájem o mě.
Komu mám teď skládat
svoje básně?
Ostatní říkají:
„Jdi si to jinam vykládat,
ty jeden blázne.“
Potuchy o lásce nemají.
My dva jsme si souzeni,
jako moře a břehy,
jako ptáci a nebesa.
Patříme k sobě,
tak jako do karet esa,
jako liška do lesa…
scházíš mi stále více,
tvůj úsměv, tvoje líce…
ve svém srdci tě nosím…
vrať se mi…
prosím…