(autorka: Amelie M.)
Když se sešeří..
Když se sešeří..
Den končí
Tma padá z křídel nadcházející noci
Jako pírko je unášena směrem dolů
V odlescích světel pouličních lamp
se choulím v její moci
Hlavou myšlenky všelijaké běží
Nohy těžknou, ústa suchá
Domů dobelhám se stěží
Tam tvého naleznout chci ducha
Příběh v ní tiše plyne
Proč?!
Proč je najednou vše tak jiné?
Tisíce otázek nevyřčených
Tisíce obrazů v náčrtech
Upadám do komnat uzamčených
Lomcuju mříží
Ztrácím dech
Tam, hluboko,
uzamčena ve svých tajných komnatách
často, milý příteli, často mívám strach
Že nenaleznu ten správný klíč,
který vyvede mě z toho pekla pryč
Ostatní tak hluší..
Za mlčení tvé,
vyměním svou duši
Bdíš?
Někde čeká zase ráj
Očistec, pak rozkvetlý Máj
Když zasáhne moc Vyšší
A Ty mě zas uslyšíš
Jak volám, úpím, kvílím
Vyveď mě z pekla ven
Chci zase snít sen bílý…
Na sny bílé znovu věřit?
Očistec, rozkvetlý Máj?!
Nevím...
Dýchat zlo a vydechovat naději
Zázraky
Dějí se, či nedějí?!
Příteli!
Co radit mohu?
Sám tápu,
zahnaný do roku
Zmatky v duši
Kolotoč světa
Lidé hluší
Právo veta
Prostě věřím, věřit chci
Tam v koutě!
Vidíš??
Leží klíč!
Budu věřit v každé době
Sobě
Tobě
Noční běsy, jděte pryč!
Prostě věřím, věřit chci!
Zvedá se vítr
Lomcuje okny
Klíč
Zvedneme ho spolu?
Dříve, než zmizí...
Než bude pryč...