(autor: MaPi)
Předzimí
Noc stárne, já sobě stínem.
V domě co léty osiřel, život vrže na prastarém kolovratu píseň tesklivou
a v kamnech tmavá dálka s hvězdou co uhasíná.
Noc plesnivá jak sýr, jak děvka plačící nad osudem co prohrává,
jak černá díra, kde všechno končí.
Do rukou kopí, pod stehna koně,
na ústa báseň - bratři moji!
Noc visí v nebi, v okapu žloutne listí, pod okny kaluž z leknínů,
podzim už zase zasel prastarou bílou peřinu.