(autor: Jiří Turner)
Faunovo velmi pozdní odpoledne
Ona:
Už za chvíli přijde, ach,
mám trochu strach
a celá se chvěji.
Tu lahev s vínem
nechám na později…
Růže orosené
již do vázy jsem dala
i západ slunce
nad Petřínem
jsem si objednala…
Na terase něco pikantního
k rozvinutí chutí,
pak v červáncích labutí bílých prolétnutí…
Ty přesně v osm přeletí
a já se ztratím v jeho objetí
schoulená, malá…
On:
Po schodech stoupám, uf,
plicím již dochází vzduch,
proč jenom bydlí na střeše?
Sám zvědavý jsem,
co tahle ženská ze mě vykřeše…
Tak už jsem tu!
Na stole váza růží bez trnů,
na chvíli zatrnu,
jestli jsou pravé…
Těch krevet jsem snědl přes kilo.
snad probůh nechce sex,
po jídle přepínat se není zdravé.
Co říká, že jí ranilo?
A proč se tak divně na mě dívá,
snad že mi západ slunce připomíná
sunset s tequilou?
Poslání:
(I když to není fakt žádná balada)
Probudil´s vášeň, jako vždycky,
bylo to spontánní, divoké…
Však --- Co to máš, Turnere,
co to máš pod okem?