(autor: ŽblaBuňka)
Kradem si svůj vlastní ráj
Tužbami souženi,
my tady na zemi,
kradem si svůj vlastní ráj.
Marně pak voláme,
mobilem své známé,
perník už nezabírá.
Chvílemi zdá se mi,
s našimi dušemi,
peklo že falešnou hrá.
Ne peklo my sami,
plýtváme frázemi,
na duši zůstává šrám.