(autor: Homér)
Jakbysmet
Máma už je dávno pryč
a za tátou se nejezdí
jen ségra se svým psem čekají
že dovezem jim kus štěstí
jen tak ubrusy pokecat
v Krumlově zmrzkou točenou
s Japoncema dumat nad Vltavíny
kousek dál hnusný pivo s pikadorem
pak na Kleti blesky chytat
jásat jedlobučinou
Půl roku novýho kluka
a už si ho chceš brát
proč né, proč né
pořád je, čeho se bát
opřeš se o prožranou římsu
zabouchneš si dveře
nikdy nevíš, kdy se co po
nevypneš plyn, nezaleješ kytky
plácneš něco blbýho
tomu se vyhnout nedá
strasti, slasti, uf
Strašná báseň, známka toho, že ti je dobře. A trapný moudro o ničem? Jakbysmet.