(autor: Imber)
Hráči
Už zase prohrál,
a tentokrát ještě víc,
a když dohrál,
zjistil že nemá nic.
V místnostech potemnělých,
kde čas zastaví se,
jak smyslů zbavených,
na světě statisíce.
Do pasti vědomě skáčou,
a vždy pozdě se probudí,
jejich rodiny pak pláčou,
kdo teď děti nakrmí.