(autor: gade)
Křehké ráno
Křehké ráno jako vločka sněhu
Lámalo v půli podzim s létem,
Řeky vítaly chlad při svém břehu
A studený vál vítr světem.
Rozesmutněný kraj pěl podzimu čest
Och krásný to počátek chladu a strasti
Och nebeský okamžik v lůně mé vlasti
Jímž nechal se květ zvadlý polehku nést.
Zvadlý květ – znamení zlé - znamení konce
Milenku milenec po nocích ztrácí
Milenka milenci ze lží šije šat
Přes den jej páře a do nůše vrací.
Večer co večer milenec s klidem jde spát.
Bez důvěry k nevěře šeptá jejím rtům
Když úplněk protíná vlny nebeské
Vkrádá se temno zlé napříč jeho snům
A on v peřinách si milence posteskne.
Zesláblý milenec v Adamově rouše
Rozbíjí na střepy milenců cit
Láska k milence tesáky ho kouše,
Sám se svou rozmilou šťastný chtěl být.
Rozplétá nůši plnou lživých nití
Procitá v pochopení své nešťastné
Milenka nejednoho milého chtěla míti
Možná je na konci cesty své pře-strastné.
Neštěstí milenců způsobil neřestí had
Jenž zakázaným ovocem milenku zmámil
Uvadlý květ v ohni na prach se spálil
Z něj nyní zarůstá nebeský milenců sad.
Láska o které léta pěl celý kraj
Ulehne sama ach sama
Láska jenž byla jak božský ráj
A skonalá milence dáma, milence dáma
Uzavře bránu, nebeskou stáj
Bez svého pána, bez svého pána…