(autorka: Singularis)
O Arnoštu z Uhříněvsi
Arnošt z Uhříněvsi byl znám svou chamtivostí a touhou po moci. Psalo se třinácté století a po cestě domů zastavil Arnošta chudý žebrák. Žadonil o kousek chleba. Arnošt zrovna nesl celý bochník, ale chtěl si jej nechat pro sebe a svoji rodinu, takže žebráka odbyl.
Když se Arnošt vrátil domů, zjevil se mu Fistofel, služebník Satanův, a lstivě pravil, že chování jeho k žebrákovi tomu na něj tak zapůsobilo, že jako důkaz vděčnosti své mu jedno přání splní.
"Však rybka zlatá tři přání plní," namítl Arnošt ve snaze co nejvíc na tom vydělat.
"Však já rybka zlatá nejsem, tak, co nabízím, ber, neb oslyš," pravil přísně Fistofel.
Arnošt se zamyslel a řekl: "Přijímám nabídku tvoji a přeji si, ať knihu z budoucnosti dálné mi přineseš, takovou, kteráž o životě budoucím a práce způsobech pojednávati bude."
"Tak učiním," vyřkl Fistofel, pozvedl ruku a zablýsklo se tak, že Arnošt musel zavřít oči. Když je otevřel, Fistofel držel v ruce knihu v pevných černých deskách. Podal ji Arnoštovi, řka: "Hle! Kniha z budoucnosti - z léta Páně dvoutisícího čtvrtého."
Arnošt si knihu vzal a Fistofel bez rozloučení zmizel. Arnošt byl přesvědčen, že v knize bude zachyceno vědění mnoha příštích generací a všechno, co bylo a bude, a že z ní nabude takových schopností a znalostí, že i císařové budou se třást před jeho, bezpochyby magickou, mocí. Tak knihu otevřel a četl:
Chcete-li umožnit přetahování vybraných objektů myší, zrušte zaškrtnutí políčka Zamknout ukotvení všech objektů na kartě Objekty dialogového okna Vlastnosti.
I Arnošt zaklel zlostí, neb takového jazyka v životě neslyšel a cítil se podveden. A Fistofel ze své sféry sledoval zlost Arnoštovu a vskutku se bavil.