(autorka: Tajemná)
Navždy sám
Mlčky ve své lavici seděl,
seděl, ale sám.
Oči sklopené, do země hleděl,
nebyl tu nikdo, kdo by ho rozesmál.
Neměl tu nikoho,
komu by své trápení svěřil
že se někdo takový objeví,
v to pevně věřil.
Trápila ho nemoc zvaná láska,
byla to nemoc, které se vždy tolik bál.
Nevěděl, že si díky ní tolik život zpacká
a na své trápení bude navždy sám.