o Duši

(autorka: kraculka)

Proč tam,kde se zjevím,
vyvstane ihned potíž?
Proč ničím stále štěstí,nevím,
tak přibíjím se na kříž.

Už zbývá probodnout jen srdce
a pak už bude kolem klid
tak uchop kůl a bodni prudce,
do míst,kde měla bych jej mít.
Z úst se mi vydere bolestný výkřik,
zní jako volání do nebe,
ze srdce mohutný krvavý výstřik,
pokropí krajinu kolem i Tebe.

V tom omdlíš,abys neviděla
mou duši opouštějíce schránku,
ve které jenom trpěla
a konečně a s radostí
se oddá věčnému spánku.
Když procitneš,tak pochopíš,
že všechno je tak,jak má být
a má krev,co koluje Ti v těle,
dá Ti víc síly znovu vstát a jít
a prostě Žít...

Pak i když Tvůj čas uplyne,
Tvá Duše tu mou objeví,
snad spojí se do jediné a
vznikne starý,nový život?
kdo ví....