(autorka: Orionka)
Literární weby nejsou noční můra
Poezie nebo próza?
Na literárních webech převažuje poezie, to je fakt. Ale důvodem jsou preference čtenářů, nikoli autorů. Doba je příliš uspěchaná a málokdo má čas začíst se do delšího textu. Samozřejmě i na literárním webu si prozaik může vytvořit okruh svých čtenářů, kteří budou dychtivě očekávat další jeho dílo, jenže proti básníkovi to má daleko těžší. Lidí, kteří mu vůbec dají šanci, aby je oslovil a zaujal, je nepoměrně méně.
Záhada volného verše
Jako ryzí amatér určitě nejsem kompetentní se k tomu vyjadřovat, ale názor mám a nebojím se ho říct :). S volným veršem to vidím podobně jako s abstraktní malbou. Kritizovat ho a zlehčovat je stejně snadné jako označit abstraktní obraz za čmáranici, kterou by svedl každý. Když je kresba realistická, jsou lidé daleko ochotnější uznat ji za umění, i když to ve skutečnosti může být právě naopak.
Podobně ne každý text, který se rýmuje, je básní, ale možná se za ni jenom vydává. V rýmu se totiž schovají i nedostatky, které z volného verše trapně trčí ven, takže souhlasím s názorem, že ve skutečnosti je volný verš těžší, i když to tak na první pohled nevypadá.
Pravopisné chyby jsou jak falešné noty
Bohužel, tohle asi bude znít nafoukaně a mnohým nelibě, ale je potřeba to říct. O co se tady pokoušíme, je tvorba. A máme tu drzost jít s ní na světlo a ukázat ji ostatním. Pokud zároveň prozradíme, že neovládáme ani to nejzákladnější řemeslo, je to trapas.
Představte si tanečníka, který chce veřejně vystupovat, ale neslyší rytmus. Fotografa, který neumí správně nastavit techniku. Hudebníka, který neovládá svůj nástroj... Naším nástrojem je jazyk, takže pravopisné chyby vždycky působí rušivě a každému dílu spolehlivě dodají punc amatérismu. U některého je to stejně jedno, ale občas to bývá docela škoda.
A ještě z pohledu čtenáře. Textů je dnes nepřeberná záplava a čas na jejich čtení má každý omezen. Proč bych měla svůj čas věnovat čtení něčeho, čemu dostatečný čas a pozornost nevěnoval ani sám autor? Pravopisné chyby nejsou jen neúctou k jazyku, ale i neúctou ke čtenářům.
(Já sem vkládám básničky, protože mám pocit, že to je pro ně správné místo. Ale těm jsem přišla na chuť až v poslední době, jinak je mou parketou próza nebo spíš texty trochu jiného typu, pro které vidím lepší uplatnění zase jinde. Myslím, že je logické, aby šel autor za čtenáři, protože naopak to moc nefunguje. Psát prózu na web, kde jednoznačně převažuje poezie, a potom plakat, že nemá dost čtenářů, je možná trochu pošetilé. Už proto, že vůbec to nejcennější na literárních webech je zpětná vazba, které se autor bez čtenářů jen těžko dočká...)