(autorka: murára)
Realita zrána
Když v ranním soumraku
zamžouráš do mraků,
na jejich hřebenech
sedí a volá.
Hlasem, co vichřice,
na lidí tisíce,
že z dlážděných chodníků
je ještě úniku.
Láká opustit linie,
zábradlí rozbije,
ať nebeské ovečky
přechází zebry.
Dešťové provazy
zbůhdarma nehází,
vyšplhej po kapkách
a deštník nech plout.
V zasněném svítání,
mraky se prohání,
zamávej klopami
a odltět zkus.
A najednou vidíš, jak v zákoutí rána
- ujel Ti poslední autobus.