(autor: Ruphus)
Naivní hořkost
Probudím se takhle ráno,
a vidím vedle sebe v posteli prázdno,
kde je ta osoba kterou miluji,
nevím.. u jiného si odkládá bačkory,
slibovala mi lásku čistou,
teď procházím pekelnou stezkou,
lži, přetvářka, výsměch, a lidský chmur,
přepadají mě každý den jak stud,
stydím se za to že neochvějně miluji,
je to naivní a jsem z toho v prdeli,
pivo zhořklo že se už nedá pít,
počítačové hry už me nebaví snít,
všechny podstavce mé existence mizí,
kvůli holce která chce pro me být cizí,
pomýšlím na posmrtnou stránku,
zachodám si svou duševní schránku?
slzy mi stékají po tváři,
muj ksicht se nemračí,
pocituji bolest srdeční,
perou do mě výživu nutriční.