Potají

(autorka: BorůvkaB)

Až potají budeme se krást,
tiše mezi stébly,
nazí a bez zábran,

zavřeme na okamžik oči,
usneme v pevném objetí,

až pokreslíš mě barvou,
touhou ze všech nejkrásnější,
padneme znovu do oblak,
na chvíli odložíme křídla

Až poletíme vysoko,
potají za námi andělé
budou peří z křídel sbírat,

my obletíme celý svět,
mrazit nám bude v zádech,
přitiskneme rty
a znovu padneme hloub,

z očí budeme si číst,
kolikrát...
nastokrát...,
budeme si šeptat,
ta slova duši pohladí,

až nakonec zjistíme,
jak úžasná jsou naše těla,
padneme zpátky do peřin,
budeme dýchat tiše,
tiše sténat
a těšit se na příště.