(autor: oslov radek)
Hřích co nese naděje
Sen uklidí se do zavějí
slova někde mlčí
myšlenky varují
a další oči pláčí
schované ve stinu temnot
jen zbude klenot
pocity nestačí
umírá život v tichu
bez dechu
v krajině těch hledání
když rano zbude sláná vůně
po které se tolik stůně
posílá polibky z vděčnosti
bez nadějí
Nadějí...
nech to napozději...