(autor: Miro Sparkus)
Démoni duše
Démoni duše
Pozdní noc, už téměř ráno,
se zavřenýma očima do sebe hledím,
a kéž by se mi pouze zdálo
vše, co uvnitř vidím.
Své myšlenky, své touhy,
neřesti i zlozvyky,
přání a chtíče.
Démoni duše postrádajíc jmen,
každý večer ke mně přijdou,
bez pozvání, ti stejní beze změn.
Zevnitř mě ubíjejí,
srdce na kousíčky lámou,
a přitom se mi smějí.
Každé ráno potom ptám se sebe,
jsem to já, či někdo jiný?
Peklo nebo nebe?
A kam to ve dne vlastně zmizí?
To v nitru mém se skrývají,
s železnými okovy v žaláři duše
na noční vycházky tiše čekají.
A každou noc táží se mě,
proč se jim bráním,
když je mi to příjemné,
když je pouštím sám.
A já pro ně nemám odpověď
…
..