Modré světlo

(autorka: BorůvkaB)

A tak váhám,
kde dveře jsou zavřené,
jako zámek
pokoj tvůj,

kde na rtech mám
za mlčení příslib
tvůj
a noci,
která nekončí.

Kolem tebe
modré světlo,
co kreslí stíny
na tvou mladou tvář.

Jako po sté čekáš,
až nejistá sebou
vkročím,
kde spáváš.

Kde budeme své rty
po tmě lovit,
doteky hledat
jeden druhého.

Kde kouzlo,
které nepoleví
zas přitáhne nás blíž.

Chci rty hladit
tvou kůži horkou,
chci cítit tvé doteky
rozběhlé po modrých stínech.

Až usnu znovu
ve tvém náručí,
budu znovu doufat
v přání hvězdy.

Tak ukaž jak,
řekni mi kam,
pod tvým hlasem
já ztrácím vědomí,

před tvýma očima,
které touží po mě
jako já po tobě,
zavřu ty své.

Zavřeme dveře,
zas budeme sami,
jen my
a modré světlo.

My dva,
nazí jako malé děti,
pozorovat stíny na těle
toho druhého,
hltat se polibky...