(autor: Kakuzu)
Mikádo
Po hodině se mé tělo
zubožené žalem
zvedá z lůžka
které není pokryté
hebkým mechem
Kosti jsou přeházené
jakoby s nimi někdo hrál
s neviditelnou rukou
v noční temnotě
pradávné mikádo
Dívám se otupěle
na bílé stěny pokoje
v letargii se houpu sem
a potom zas zpět
jen abych našel v snění
ztracený klíč od radosti