(autorka: Hvězdářka z Pikovky)

Nevěrná

To do dálky voláme jména smutných lásek
Abychom zapomněli na svá trápení
Prodáváme lacino hnědé vlasy krásek
Smějeme se a jsme tak trochu zvrácení.
Smělý a pevný jako dávný Azték,
Přišel ten den a nastalo nové zatmění,
Objevil se na scéně a způsobil zmatek
A najednou jsme byli oba ranění.
Bez výčitek, bez rovnátek,
Které tě před deformací strachu chránily,
A pak začala ses bát, když utek,
Že stal se den tím Zbloudilým,
Co zasel ti do očí smutek
A zmizel.
Rád se asi kochal násilím,
Když zapojoval se do slovních půtek
Mezi námi - ale obchody nám přece šly!
Nebo ti scházely soustavy něžných slůvek?
Ach tak, chápu, nebyl jsem moc zdvořilý.
Ale proto rozvazuješ živůtek,
Každému na potkání?
To se ti snad líbí?


www.psanci.cz