(autorka: Hvězdářka z Pikovky)
Nevěrná
To do dálky voláme jména smutných lásek
Abychom zapomněli na svá trápení
Prodáváme lacino hnědé vlasy krásek
Smějeme se a jsme tak trochu zvrácení.
Smělý a pevný jako dávný Azték,
Přišel ten den a nastalo nové zatmění,
Objevil se na scéně a způsobil zmatek
A najednou jsme byli oba ranění.
Bez výčitek, bez rovnátek,
Které tě před deformací strachu chránily,
A pak začala ses bát, když utek,
Že stal se den tím Zbloudilým,
Co zasel ti do očí smutek
A zmizel.
Rád se asi kochal násilím,
Když zapojoval se do slovních půtek
Mezi námi - ale obchody nám přece šly!
Nebo ti scházely soustavy něžných slůvek?
Ach tak, chápu, nebyl jsem moc zdvořilý.
Ale proto rozvazuješ živůtek,
Každému na potkání?
To se ti snad líbí?