(autorka: veronika)
denkdyzemenajnechaludelatkulisu
můj hlasový projev není na hladině vnímatelnosti. probouzím se málo nebo pozdě. lehko se mi usíná, když už spím. než zalehnu, čtu. pohádky pro mý hnědý voči a starý ramena. krátí se mi dech a víra. už nevím co znamená. zbrunátním. pod peřinou a mimo den. mimo dech. vadí mi ta přítomná náhlá únava. ta znuděnost světěm. měli bysme vědět proč. nejvíc question. proč. nikdy neskončí. může trvat věčně. jako song co zapnu na replay a nepřestanu točit klikou. moje oblastní kolo se protáhne do mezipodlaží a já si natáhnu nohy a konečně..konečně budu vědět svý. guma od spoďárů praská v nejnevhodnější chvíli a to co mě lechtá, chci. spletu si sebe s ní a pak už nebudu vědět, kde která končí. nebo začíná. zvířata řvou z repráků. sem doma nebo pod voknem. sklo vrže. prozradí. že jeden zmetek se vrací do postele. cizí názory mi doznívají v uších a já si přeju jen nemluvit. chvíle nenucenýho ticha. k poslouchání. k přemýšlení. k sobě. hraju si s míčem plným kuliček. čekám. vyčkávám. slintám a utíkám tmě. už musím jít. dam si do vlasů fialovou tkaničku a zavřu dveře. poslední co chci slyšet, je ty. pořád tě mám. mý trapný návrhy se zdají nesmyslný i mně. stejně je říkam. protože mě napadají. proč je hned zabíjet. zapínam jejich život, zapnu i jejich smrt. můj míč praskne. bude to moje hlava. slova pořád dokola. nikdo tě neposlouchá. slyšíš?! ne ty taky neposloucháš. fotim si ruce a prsty a točím si je do vlasů. věčně je mam rozcuchaný a věčně mi trčí za uchem. sou jak já. často se ptam. nemam na co, všechno vim. jen to dělam, aby se něco dělo a abych splnila svůj rozvrh - mám pořád něco dělat. baví mě to, celkem, vlastně moc ne, ale nedávam si na vybranou. prostě to tak je. jasně, že to má důvod jako všechno, ale jako vždycky je i tenhle jasnej, malej a trapnej. tohle růžový písmo je děsně spořádaný, měla bych to psát rukou, pak bych to bylo víc já. ale nechce se mi. když o tom přemejšlim do důsledků. moje ostatní slova se zapomněla v tom pláči z dnešního odpoledne. bylo mi tak líto mě samotný,že sem jen plakala do oběda, co sem sama uvařila.nepřišel. nepřišels. je to dlouhý milostný dopis a já sem zatím na začátku. konec neznám. nečekám ho. nemusí nic přinýst. jen bude. bude tu se mnou. místo tebe. chci jet na hory a za víkend napsat text k songu, co někdo nebo já sama nazpívám. a chci jít na kafe. a potřebuju něco stvořit, něco udělat, nějak se projevit. jinak se roztrham, zapálim a zalepim. došlo vteřinový lepidlo. budu schnout dýl. pudu na bus. moje cesta jinam by měla začít právě teď. a kdekoliv jinde, než se zrovna nacházim. protože – jakej paradox – tady se fakt nenajdu. platim za každej pohled do zrcadla. modlim se za nic, protože pravda je to, že se nemodlim.