(autorka: máni brzková)
Jednoho krásného stromu
Jednoho krásného stromu kůra bílá
odpadla do dolu pomalu do ticha důlního prostoru.
A najednou hravě tázavě zničehonic
procitl trpaslík velký ze sna.
A zvolal mocně.
"Ty kůro, ty kůro ryšavá,
přijď ke mě dolů do dolu
neboť já jsem takový prázdný.
Kroky mé duní v důlních trpasličích prostorách,
osamoceny jsou hlasy mých dávných potřeb,
jelikož zlomen jsem.
Síla tvá veškerá mě zaujala natolik,
že rozhod jsem se překonat nástrahy bílé kůry,
která drásá."