(autor: kmotrov)
Na cestě z tvého srdce
Až Ti zase někdy polezu krkem,
nebudu už žádnej začátečník,
vezmu si lano a skoby s lukem,
to abych nesklouzl až na konečník.
V krku Tě budu škrábat, řekneš si: angína
a poleješ mě čajem s aspirínem.
Budu z toho opařenej, to to začíná,
kdyby tak vodkou, rumem nebo vínem.
Ale nevzdám to, seberu síly a vylezu!
Pak poznáš co je mít mě plné zuby!
Řekneš si, to ne! Nemám zuby z nerezu!
A vyženeš mě pastou s tuby.
Jazyk mi dá poznat, že tu pro mě není místa.
Zamířím výš! Přímo do tvých hnědých očí.
Tam ale půda pod nohama není jistá,
uklouznu a visím tam co nos ti končí.
Trpíš dojmem, že tě za něj tahá kdosi,
poškrábeš se, padám mezi kopce zrada!
Zatím co ty kolegyním v práci meleš co si,
o tom, že na prsou si hřeješ hada.