(autor: MichalP)
Déšť
Jak kdyby nebe znalo mé pocity,
stromy jsou slzami propity,
větve jim těžknou pod tíhou trápení,
co přivádí mi věčné čekaní.
Kapky co padají z očí mých,
přímo do rukou tvých.
Pravdu s sebou nesou,
že stejné už nejsou.
Že již nechtějí dávat ti tíhu,
ale tvému srdci lehkost míru,
osvěžit ho pohlazením lásky,
zahřát náručí vší spásy.