(autor: Jindruch)
Ledová královna
Zima do bílého hávu halí dech
slzy na řasách mění se v led
ticho kolem padá na tvou hlavu
strach vpíchl do duše jed.
Cizí pohledy v tmách mrazivých
a v hlavě hlas,
ten neodbytný, skrytý rádce
co na cestu láká:
"pojď,
však už brzy,
brzičko...
budeš spát sladce.
Tak pojď, neotálej
do saní nasedni a jeď
jeď, do paláce věčné zimy
kde srdce každé navždy zmrzne
přestane bolet, leč změní se v ledový květ."