Zlaté pole

(autor: Kakuzu)

Na obloze si klidně visí
ani o kousek se nepohne
chvílemi se zakryje
do bělostného oparu
snad abych mu do tváře neviděl

Hřeje
a dává mi najevo
že stále jsem mezi vámi
a naději do mě vlévá
jak živoucí nádech
mírného nevědomí

Rozpažil jsem
a padám ve víře
do zlatého pole pod nohami
a nořím se do vůně jara
a sleduji jak občasné padáčky
vylétnou vstříc světu

Světu
jenž se točí okolo
aby mi ukázal
že není pozdě snít
a poddávat se fantazii