(autor: Kakuzu)
Dobrou noc
Stojím na mýtině
přemýšlím o smrti
kdy se opět zjeví
Ve své krutosti
ale i smilování
v černém hábitu
zakročí
Smutek přinese
pozůstalým do očí
slzy vžene
Pomalu se stmívá
a stíny se odebírají
na své lože
aby za kuropění
mohli se plížit okolo tiše
A já na mýtině ve tmě
zůstávám sám
a jediným společníkem
mi smrček zůstává
Myšlenky blednou
odchází do neznáma
tam kde světlo plane
nadějí zítřků
pro ztrápené srdce
uvnitř mého těla