(autor: Kakuzu)
Memento mori
V radosti života
hned od počátku
zapomínáme na sebe
V kráse světa
bez větších okolků
nemyslíme na druhé
Plujeme svým mořem
překonáváme bouře
a bereme vítr z plachet
těm andělům
V okovech konvence
zmítáme své city
a upalujeme je v louži
zatuchlé krve
Až jednou dojdeme
na konec stromořadí
ocitneme se na útesu
vyhloubeném v kraji