(autorka: mannaz)
Cítíš?
byla jsem dítě, srdce otevřené
radostí jsem výskala, z bolesti plakala
šly roky a s každou bolestí zrodila se cihla
stavěla jsem si zeď, pevnost proti trápení
slzy už netekly proudem, potajmu ukapávaly
stávaly se maltou co cihly pevně spojí
a teď je mé srdce obezděné
bolest po hradbě sklouzne, už žádné slzy
jsem vítěz? kdyby, kdyby tak
zapomněla jsem na radost
i jí jsem postavila hráz, těžko se srdce dotýká
natahuji po ní ruku, smýkne se po mé zdi
lehce pohladí a zmizí
chci strhnout tu zeď!
utopit se v slzách, ztratit ve smíchu
ať si říkají, že jsem už velká
a velcí nepláčou, neválejí se smíchy
kašlu na ně, chci zase cítit!