(autorka: Větroplach)
Slepí a hluší
V mrakotách zmatený se točím,
prázdno je všude, kamkoli vkročím,
vztahuji ruce a znovu padám,
slepé a hluché o pomoc žádám.
Kde ztrácí se dnes člověk- sám,
kde krčí se - nikým nehledán!
Lidé jen svojí cestu si klestí,
kamkoliv, jen ne do neštěstí,
každý si svojí cestou jde,
a pod vlastní nohy si maluje,
květy a písek, jen žádné trní,
a všude okolo růže voní.
A každému,
kdo jen trochu se ztrácí,
vykřičí holubi na pavlači,
že jen sobě si cestu malovat,
je ta nejlepší cesta, jak se stát,
člověkem slepým a hluchým.