(autor: buburadley)

DUŠE

Prolog:
Pohled na duši se různí. Někteří její existenci popírají. Jiný ji chápe jako filosofický subjekt.
V marastu našeho konzumního a agresivního světa, tvořeného vymoženostmi, které jsme si pro své pohodlí a potěšení vytvořili, se o duši mluví těžko. Přesto tvrdím, že Duše je nositelkou identity člověka.

***

Co je DUŠE?
Pro mne je to To, čemu mohu říci mé skutečné JÁ.


Mé JÁ, Ve skořápce, která je prolezlá bolestí, nemocemi, emocemi, nesmyslným egem, chtíči, touhou po bezcenném materiálním braku.

Své JÁ cítím jen někdy.
Vím, že jsou různé cesty jak se mu přiblížit.
Své JÁ miluji a zároveň ignoruji,
vždy když jsem bezstarostný a vládne mi mé ego.
Ale vzývám jej, když mi je „au“.

Nechodím do kostela, přesto se modlím.
Cítím tíhu chvil, kdy jsem ublížil a v tu chvíli jme si blízko.
Když miluji, je semnou.
Když soucítím, stojí vedle mne.
Mé děti miluje semnou.

Někdo své JÁ zamknul na deset západů.
Někdo se mu umí otevřít, i když jej nevnímá.
Jedno, zda chudý nebo bohatý.
Někdo o něm ví celý život.

Jako já.
Osamělý mezi mnoha.
Někdo kdo stále hledá sama sebe a smysl „proč“.

Mé JÁ je semnou stále, bylo a bude.
Tehdy, teď i příště.
Vždy v jiné skořápce.

Vím o něm a to mě velmi naplňuje.
To je mé JÁ … má DUŠE

***

Epilog:
Každý máme v sobě světélko (plamínek).
Někdo o něm neví, jen doutná a čeká na svou chvíli.
V někom již hoří.
Někdo umí plamínek předávat…….
Prostě, jen někomu pomůže zapálit jeho, jako svíčku od svíčky.
Nic to není, lásku v sobě máme každý.
Stalo se to i vám?
Nehaste jej

www.psanci.cz