(autor: Jan Urban)
Kůň dívka a bytosti
Ve vrbách stála
v místech bez mašlí
neboť ten den
se vodník oběsil na stuze
z leknínu utkané.
Černý kůň jí nozdry
do nahého klína položil
očarován
tím tělem napnutým.
Za hřívu trhla
ve výskoku
a nohy bosé do slabin zaťala
pro radost
z bolestného zaržání
chvějícího hřebce.
Tak vítr hrál
na flétny z rákosí
ty divné tóny pro prokleté
kteří na cestě oči sklopili
před obrazem koně a dívky
před jízdou u pramene počatou
bez cíle a beze slov.
A já mám chuť
vplést nové mašle do proutí vrb
než leknín nový doroste.