(autor: oslov radek)
Vykřičím
Vykřičím se z těch hloupostí
když ale posvatčím....
ty ticha co někam zapadnou
v ozvěně času co nezná tvář
co tiše skrz myšlenku
ztiší se hlas
kde je můj čas
tam někde venku....
v naději tak záhadnou
když žít si nestačí z něžností
polibek ze zimy jaru se rozdává
jak zachumlaná tráva
nestačí v sobě číst a šeptat
poslednímu vánku
v probuzení
co těla odhalí
nemůžeš se bránit
chceš jí chranit
v tichu snít si na klíně
když v krásné krajině
ticho se probudí
Ticho se nespoutá
je tisíce možností
Než Vykřičím.....
se z hloupostí.