(autor: oslov radek)
Máš slovo na jazyku svém
Únava do duše vkrádá své pocity
myšlenka z čela pot si utírá
když tajemné světy
v tichu se prodírá
Než vykřikne a potom v ozvěně
paprsky slov zjeví se v zrcadle
toužící po odměně
jak jezdec v sedle
Stáváme se plachým stínem
jen život je věta složitá
sami v sobě o život prahnem
co v nás se nespoutá
Myšlenky kolem se ztrácí
ticho je v náručí tvém
pozdě snad se vrací
máš slovo na jazyku svém.