(autor: Kakuzu)
Budeme se objímat
Už dávno jsem ztratil rozum
vítr spálil všechno, co jsem kdy měl
a uvnitř duše se vytvořily trhliny
Bohužel v blednoucí vzpomínce
v dokonalém srdci historie
jsem jel po dálnici života jako blázen
Již navždy jsi v dálce ztracena
nikdy štěstí nás dvou nebude nalezeno
já jsem byl odeslán k smrti, když ty jsi věřila
že se uprostřed louky budeme objímat
Vše co jsem kdy postavil z pevnosti vztahu
i hradby lásky okolo naší aury
se do nicoty hroutí v pomalém proudu
Proklel jsem ty tvoje černé oči
které mne zcela pohltily do hlubin
když s posledním nádechem jsem se ztratil
Již navždy jsi v dálce ztracena
nikdy štěstí nás dvou nebude nalezeno
já jsem byl odeslán k smrti, když ty jsi věřila
že se uprostřed louky budeme objímat