(autor: Náčelník Holá Ruka)
Trochu oduševnělého porozumění
Když procházim takhle ulicí, sleduju ty ostatní lidi, co si každej den ťapou za svym důležitym úkolem, říkám si, proč já takovej nejsem. Proč já vlastně nejsem takovej ten pečlivej chlapík, co ráno vstane, udělá si kafe a tak?
A občas si takhle sednu na lavičku v parku a sleduju ty malý prevíty, jak běhaj sem a tam, hrajou si na policajty a zloděje, viděj v každý prkotině něco mnohem většího. A já sedim a vidim místo hada klacek a to i když vim, že by to had moh' bejt! Proč?
No, možná proto, že takovej prostě nejsem.