(autor: Martenin)
Pod tvým tlakem
Mořský vzduch, mě unáší na svých křídlech
Chci být kapkou rosy, jenž zůstala na tvé kůži.
Klesám ze světla a tonu v nočních stínech,
a náhle se probouzím v ranní růži.
Svět se pro mě stal rudým třpytem,
a ty jsi jeho vlhký, krutý dech,
jsi ledovým, měsíčním svitem
a každý můj nádech je tvůj vzdech.
Pak ve slunci ležet a pozorovat tvůj svit,
Rozhrnout tvoji zář a jemně tě políbit....