(autor: Tajemný)
Prozření do tmy
Zbavil jsem se naděje,
ruce mám teď v pěst.
Prozřel jsem, avšak pozdě je.
Kdo může se víc plést.
Snad já a nebo ty...
Je to snad pak jedno už.
Jen krvavé šlápoty...
„Ticho !" křičí, má nůž.
Je sám a bez života.
To duše ztratila cit.
Po vzpomínce prázdnota.
Život přetrhl jak nit.