Babička

(autor: ŽblaBuňka)

Potkal jsem babičku,
hleděla zasněně,
s úsměvem na líčku,
v údolí zeleně.

Dobrý den, pozdravím,
hlavu svou otočí,
Pozdravbůh, odpoví,
nadzvedne obočí.

V očích je lásky dost,
a ze slov něha zní.
Zůstávám její host,
zřejmě ne poslední.

Odkud ji asi znám,
kde jsme se potkali?
Vzpomínky probírám,
vracím se do školy.

Paměť se vrátila,
leč zní to šíleně.
Ta přece patřila
k Němcové Boženě.