(autor: GULI)
BŮH ÚSMĚVU
V rámci mé neutuchající snahy o poznávání sama sebe,jsem zjistil, že jsem vlastně nábožný člověk. Tak! Já trvalý kritik jakéhokoliv organizovaného náboženství jsem vlastně pobožný..
Můj bůh je nejvyšší ze všech pomyslných bohů, ve které lidé věří,protože můj bůh není objekt víry,ale živá skutečnost-je to bůh úsměvu,nebo smíchu chcete li. Je to Bůh všech bohů,a pokud je se mnou a ovládá mě,nic většího není. Není sice se mnou stále,a i když je někde na cestách,kde ho asi potřebují víc,přesto jako by se v pozadí mé mysli pořád potutelně usmíval a říkal-nemysli si že o tobě nevím..:-)
Na ostatní bohy se jen pobaveně a s nadhledem usmívá,na boha víry,boha majetku a moci,boha sexu i boha smrti. Můj bůh je ale bůh potvůrka,nejde ho ničím podplatit,ani modlitbou,ani stavbami chrámů-v těchto místech ho nikdy nenajdete. Ale-což je s podivem,můžete ho občas vidět, když se dobře díváte i v hájemství smrti,a to v úsměvu mrtvých. Nevím proč někteří mrtví mají na tvářích lehký úsměv,ale je to tak.
Tento bůh je se mnou pořád,i když nesedí stále na svém božském trůnu. Můj bůh nikoho nekřižuje,nic neslibuje ani nikomu nevyhrožuje, a když je "na scéně" pro nic jiného v jeho říši není místo. Ale jak už to tak bývá,i tento bůh má své "falešné proroky" a bůžky.. Je tu např bůžek ironie a sarkasmu,ale tito nejsou nějak škodliví, protože si dokážou utahovat i sami ze sebe. Taky bůžek škodolibosti,šklebící se vladce závisti,nebo smutku, ale tito se objeví jen tam,kde zrovna neúřaduje můj bůh.
Jsem nábožný člověk a tímto i vám doporučuju odevzdat se mému Bohu všech bohů co nejdřív-protože vám stejně jednou nic jiného nezbyde-on si vás dřív nebo později najde kdekoliv..
Takže ne otčenáš- ale vždy s úsměvem!