(autorka: Naděžda)
Probuzení
Zde rudovlasá víla všech víl byla probuzena,
Nazvána Erin a k věčnému životu předurčena.
Ochránkyně zelených plání a zelených lesů,
Duch mořských vln a nespoutaných útesů.
Zde mezi smutky kostelů a křížů,
Naději a lásku probouzí.
Probuzení té vlastní svobody duše,
Svému lidu nabízí.
Déšť tiše šumí, rozbřesk se blíží,
Slunce se skrze mračna prodírá.
Dopadá na dívku, co zde leží,
Ta z dlouhého spánku se probírá.
Tráva ji tiše po tvářích hladí,
Jen šepot větru své struny ladí.
Otvírá oči, slunci nastavuje tvář,
Ve větru se oslnivě třpytí rudý vlas.
Pomalu vstává a ke slunci hledí,
Zde mezi ostrovy jeho království leží.
Dívčiny kroky k moři směřují,
Dotkne se vln a sílu slunce pocítí.
Zde večer si ulehne, sílu načerpá,
Jako mořská pěna večerní deště přečká.
A až přijdou bouře, domovy navštíví,
V našich srdcích se s námi k ohni uchýlí.
Poctí nás přítomností duch znovuzrození,
Víla všech víl čekající na probuzení.
Slunce zas jednou osuší její šat chudý,
Posbírá dešťové kapky z vlasů rudých.