(autor: oslov radek)
Možná jen zítra budu se bát
Ve vteřinách hledáme slova
pavučiny rozplétáme
v naději tu chvíli nepoznáme
potom jen znova
za co se chová?
ta naše naděje
která tu křičí
která se vzdaluje
Kdo všednost ničí
je svázaná a křičí...
rozečtená náruč beznadějí
v tichu se věty vzdalují
já,já chci se ptát?
možná jen zítra budu se bát..?