(autor: Homér)
Psané rádlem
Můj malý chaos,
má dávná záhada,
začíná patos,
kde končí zahrada
Nejslavnější kompozice milénia,
pózy, pocty, pocity,
na podlaze kasty cuká se šmé,
podělávka, čórka, natáhnutí,
rozepnutí, co tě k pnutí nutí,
podlazené struně uvěříš jak laik,
dvoušlapce víc než matce
věříš
jo, ty si tak věříš,
víc než Ježíš,
z komína sněžíš
do hlasů rebélie,
čaj v koleni z vody,
otočení šipky,
schované pivo,
pírko v entropii,
spirála vytesaná do kamene,
pěna utopená
hlasitým tichem
kopie vraždící svůj originál
Kolem kolen okovy z prstů,
vystrčená prdelka, důkaz lásky
přirážíš,
líp než Ježíš,
stačí zmáčknout knoflík na kotníku
a budeš,
na chvíli součástí Velkého třesku,
horko z černé díry bude zas
zmírat vlhkostí dvouplanetky,
a stejně bych tě nedostal ani prstýnkem ze Saturnu,
vdova volá, že chce pravnuka,
my se zatím snažíme vymřít po meči,
tady se nikdo s nikým nesere,
pomalu vyrážím...