(autor: oslov radek)
Rozbité naděje
Sám v tom davu,hledáš další vteřinu
když ze stínu slova se lepí
Tak proč?Proč jsou všichni slepí
když hledají neživou krajinu
jsou v tobě krásná křídla,odletí
ty hlouposti co z ticha proletí
neživé slovo,bez tváře a přetvářky
nakreslí obrazy...bez lásky...
umírají v práznem stínu
nepřiznanou vinu
ze dna se zvedá
tobě to nedá,
musíš žít
tak pojd´ se napít
stačí jen chtít
naději uvěřit
co ale když se vzdaluje
Rozbité naděje...