(autor: Jindruch)
Na chodníku seděla, hlavu v dlaních
Na chodníku seděla, hlavu v dlaních
Na chodníku seděla,
hlavu v dlaních,
ramena se ji třásla,
tiše vzlykala.
Zastavil jsem.
Sklonil se k ní.
Kdo jsi? Táži se.
Jsem tvůj smutek.
Tichým hlasem hlesla.
Smutek?
Nejsem smutný.
Nechci být smutný.
Nechci, abys věděla.
Vím a proto pláči.
Vždyť nepozná radosti,
kdo životem bez smutku kráčí.
Posmutněl jsem.