(autor: shane)
Déšť
Nebe tvář zastřelo si mraky
vida zem horkem trpící ,
spustilo pláč, já pláču taky,
perly slz s potem na líci...
Proud vody živé matky Země
tvář rozpukanou pohladil,
cosi se hnulo i tam ve mně,
já struny srdce naladil!
Déšť šňůrám perel podobá se,
provazcům tkaným z křišťálu,
když skončí, duha v plné kráse
skví se při ptačím chorálu!
Již kapky vsákly se do země,
vše se zas svěže zelená,
miláčku, pospěš rychle ke mně,
ať mohu zlíbat ústa Tvá!