(autor: John Stix)
Cesta noční krajinou
Když se jdu večer projít potají,
pole a louky mě vítají,
šuměním stromů, šploucháním jezera,
v krajině této, není mezera.
Mám rád tu cestu noční krajinou,
protože nespletu si jí s jinou,
já slyším tiše, jak tráva roste,
krajina tato je krásná prostě.
Při noční procházce krajinou,
hvězdy nám překrásně září,
a toho musím politovat,
kdo doma v posteli čas maří.
Jsou to noci překrásné,
žádná hvězda nezhasne,
cesta noční krajinou,
nespletu si jí s jinou.
Jsou to noci zkažené,
když je prospím blaženě.