(autorka: Makyna)
To, jež mi nedovolí se smát..
Občas přeji si půjčit něčí tělo,
aby to mé duši někde zapomnělo,
občas myšlenky zahodit do tmy,
a konat vše,
co mi není dovoleno..
Často bolest mě na kolena sráží,
štěstí jí nikterak nepřekáží,
často pláči,
že život není fér,
a není přáno tomu, jež se snaží..
Ani nevím, jakou cestou se dát,
vlevo i vpravo číhají pasti,
snaží se kroky mi jakkoli zmást,
a za překážkami opět jsou strasti..
Bolest, jež neunesu,
situace mě ke zdi staví,
náhody příliš hravý,
a já...
Já jen pořád čekám, že se to spraví..